31. října 2020 zemřel v nemocnici St. James v anglickém Leedsu muž jménem Dumile Daniel Thompson. Bylo mu čtyřicet devět let. Měl onemocnění ledvin, cukrovku druhého typu, hepatitidu B a selhávající srdce. Dva dny předtím se pokusil vylézt z postele, protože nemohl dýchat. Signalizační zvonek měl mimo dosah. Zkolaboval a upadl do srdeční zástavy. Lékaři ho napojili na ventilátor, ale poškození mozku z nedostatku kyslíku bylo příliš rozsáhlé. Jeho žena Jasmine ho kvůli covidovým restrikcím nemohla navštívit. Dorazila až 31. října — v den, kdy vypnuli přístroje.
Zemřel na Halloween. Den, kdy si celý svět nasazuje masky.
Jeho žena oznámení o smrti zadržela dva měsíce. Vypustila ho na Silvestra 2020, v posledních hodinách nejhoršího roku, jaký si většina lidí pamatovala. Svět se tak dva měsíce loučil s rokem, zatímco jeden z nejvlivnějších rapperů všech dob už neexistoval — a nikdo to nevěděl.
ALL CAPS when you spell the man name. MF DOOM.
Zev Love X a smrt na dálnici
Daniel Dumile se narodil 13. července 1971 v londýnském Hounslowu, syn trinidadské matky a zimbabwského otce. Jako malý se s rodinou přestěhoval do Long Beach na Long Islandu v New Yorku. Vyrůstal v černošské muslimské domácnosti spojené s hnutím Five-Percent Nation.
V roce 1988, v sedmnácti, založil s mladším bratrem Dingilizwem — přezdívaným DJ Subroc — a kamarádem Rodanem hip-hopovou skupinu KMD. Říkal si Zev Love X. Byli mladí, hraví, samplovali Sezamovou ulici a staré jazykové učebnice. Jejich debut Mr. Hood z roku 1991 na Elektra Records byl svěží a zvláštní — jazzový rap s podivnými samply a společensky vědomými texty.
A pak přišel 23. duben 1993.
DJ Subroc se pokoušel přejít Nassau Expressway. Srazilo ho auto. Bylo mu devatenáct.
Daniel dokončil druhé album KMD — Black Bastards — sám, v měsících po bratrově smrti. Jenže Elektra Records album zrušila. Obal byl příliš kontroverzní, název příliš provokativní. Label dal Danielovi master pásky a dvacet tisíc dolarů jako odchodné. V podstatě ve stejnou dobu ztratil bratra, kapelu, smlouvu a důvod proč dělat hudbu.
Zmizel. Na čtyři roky se propadl z newyorské hip-hopové scény. Podle vlastních slov i podle svědectví lidí kolem něj bojoval s bezdomovectvím a alkoholismem. Spal na lavičkách v Atlantě a na Manhattanu. Daniel Dumile přestal existovat.
Punčochová hlava z Nuyorican Café
Někdy kolem roku 1997 se v Nuyorican Poets Café na Manhattanu začal na open mic večerech objevovat muž s punčochou přes hlavu. Rapoval. Nikdo nevěděl, kdo to je. A přesně o to šlo.
Daniel Dumile se rozhodl vrátit — ale ne jako Zev Love X. Ten člověk zemřel spolu s bratrem na dálnici. Nový člověk potřeboval novou tvář. Nebo spíš žádnou tvář.
Inspirací byl Doctor Doom — komiksový superpadouch z Marvel Comics, tyran Latverie se zjizvěným obličejem ukrytým za kovovou maskou. Dumile si vzal jeho jméno: MF DOOM. A vzal si i jeho filozofii: padouch nemá obličej. Padouch má jen činy.
První verze masky byla skutečně inspirovaná komiksem. Později si pořídil repliku obličejového krytu z filmu Gladiátor — někdo z jeho okolí mu řekl, že viděl masku, která by byla „perfektní pro postavu DOOM”. Koupil ji, nechal ji pochromovat a upravit. Výsledek nebyl ani Doctor Doom, ani Maximus. Byla to tvář MF DOOMa — něco mezi středověkým rytířem a komiksovým padouchem, zřetelně jiná než cokoli, co hip-hop do té doby viděl.
V roce 1999 vyšel Operation: Doomsday na malém labelu Fondle ‘Em Records. Album plné samplů z kresených pohádek — Fantastická čtyřka, staré Hanna-Barbera seriály — a textů, ve kterých DOOM buduje svou superpadoušskou mytologii. Jon Caramanica ve Spinu napsal, že DOOMův flow je „bahnitý, nikde blízko svěžím rýmům z dob KMD” — a měl pravdu. Hlas byl hlubší, unavenější, temnější. Nebyl to tentýž člověk.
Na Operation: Doomsday DOOM svému bratrovi věnoval několik skladeb. V „?” popisuje jejich spolupráci a devastaci z nehody. V „Kon Karne” (2004) ho nazývá „hip-hopovým Hendrixem”. Maska vznikla jako štít, ale i jako pomník.
Mnohohlavý drak
DOOM nebyl jedna postava. Byl jich mnoho.
Jako King Geedorah — tříhlavý zlatý drak z vesmíru, pojmenovaný po monstru King Ghidorah z filmů o Godzillovi — vydal v roce 2003 album Take Me to Your Leader, kde rapoval z perspektivy mimozemského pozorovatele lidské civilizace.
Jako Viktor Vaughn — mladý cestovatel v čase, pojmenovaný po civilním jménu Doctora Dooma (Victor Von Doom) — natočil dvě alba plná příběhů o podvodech, útěcích a multiverzálních identitách.
A jako Madvillain — ve spolupráci s producentem Madlibem — vytvořil v roce 2004 Madvillainy, album, které je dnes považováno za jedno z nejdůležitějších v historii hip-hopu. Flying Lotus po DOOMově smrti napsal, že v hip-hopu nikdy nic jiného nepotřebujete. Thom Yorke z Radiohead ho nazval „masivní inspirací” a řekl, že způsob, jakým DOOM pracoval se slovy, byl „šokující ve své genialitě”.
Každá identita měla vlastní zvuk, vlastní příběh, vlastní pravidla. DOOM nebyl rapper s pseudonymem. Byl to autor, který napsal celý komiksový vesmír — a sám se v něm ztratil.
DOOMboti
Logickým rozšířením konceptu bylo posílat na koncerty někoho jiného.
DOOM to skutečně dělal. Na vystoupení občas poslal „DOOMbota” — člověka v masce, který se vydával za něj. Když na to fanoušci přišli — a přišli — byli naštvaní. DOOM se bránil s padoušskou logikou: Doctor Doom v komiksech taky posílá roboty místo sebe. Co jste čekali od superpadoucha?
Na koncertě v Torontu v roce 2010 byl podvodník vypískán z pódia a nahrazen skutečným Dumilem. V rozhovoru pro New Yorker DOOM řekl, že se vidí jako „scenárista a režisér” postavy — a že příště možná pošle bílého chlapa.
Nebyl to jen vtip. Byla to filozofie dovedená do důsledku: pokud maska znamená, že na obličeji nezáleží, pak na obličeji pod maskou taky nezáleží. Důležitá je jen hudba. Jen slova.
Exil
A tady příběh přestává být komiksem a začíná být tragédií.
Daniel Dumile se narodil v Londýně. Jako malé dítě se přestěhoval do USA na neimigrantním vízu typu B. Ve třech letech mu americké úřady schválily status trvalého rezidenta — ale jeho rodina neměla peníze na podání dokumentů. Formalita. Papír, který nikdo nepodal.
Celý život žil v New Yorku. Definoval se jako „New York nigga”. Rapoval o Brooklynu, o Long Islandu, o ulicích, které znal. Jenže legálně nikdy nebyl americkým občanem.
V roce 2010 odjel na evropské turné propagovat album Born Like This. Když se pokusil vrátit do Spojených států, Department of Homeland Security mu vstup zamítl. Shledali ho „protiprávně přítomným” — člověkem, který v zemi žil desítky let, ale formálně v ní neměl co dělat.
Posledních deset let svého života strávil v nedobrovolném exilu v Anglii. Nejdřív v Londýně, pak v Leedsu, s Jasmine a pěti — podle některých zdrojů šesti — dětmi. Daleko od míst, která proslavil svou hudbou. Daleko od scény, která ho potřebovala.
Pracoval dál. Vydával kolaborace. Ale sólové album už nikdy nevyšlo.
Smrt v cizí zemi
V Leedsu se DOOM zaregistroval u nového praktického lékaře. Nemocnice neměla přístup k jeho lékařským záznamům z Londýna — prý kvůli ochraně dat. Předepsali mu ACE inhibitory na krevní tlak. Po dvou dávkách začal otékat. Jazyk, hrdlo, rty. Angioedém — vzácná, ale známá vedlejší reakce. U kuřáků a lidí afrokaribského původu o něco běžnější. DOOM byl obojí.
23. října 2020 přijel na pohotovost St. James’s Hospital. Dostal adrenalin, steroidy, kyslík. Stav se zdánlivě zlepšil. Lékaři nabyli „falešného pocitu jistoty”, jak později řekla koronerka Janine Wolstenholme. Péče nebyla dostatečně podrobná. Specialisty — imunologa — nepřivolali.
Pak se stav náhle zhoršil. DOOM nemohl dýchat. Pokusil se dostat z postele. Zkolaboval. Srdeční zástava. Ventilace. Poškození mozku z nedostatku kyslíku.
31. října 2020 vypnuli přístroje.
V roce 2023, při vyšetřování u koronera ve Wakefieldu, nemocniční trust přiznal „zmeškaná příležitosti” v jeho léčbě. Šéflékař Dr. Hamish McLure se omluvil rodině za „péči, která nedosahovala standardu, který bychom očekávali”. Jasmine řekla, že pokoj, kam ho uložili, vypadal jako „stará skladovací místnost” se starým kovovým stolem a knihami. Zvonek měl mimo dosah. Kvůli covidu za ním nemohla.
Muž, který celý život zpochybňoval hodnotu identity, zemřel v místnosti, kde ho nikdo neznal. V zemi, kterou si nevybral. Na svátek, kdy si lidé nasazují masky.
Epilog: Velká písmena
Fanoušci MF DOOMa mají jedno nepsané pravidlo: ALL CAPS when you spell the man name. Vždy velkými písmeny. Je to projev respektu k postavě — ne k člověku, ale k dílu. K masce, která říká: nesoustřeď se na mě. Soustřeď se na to, co slyšíš.
Daniel Dumile vytvořil jednu z nejkomplexnějších uměleckých osobností v historii populární hudby. Nebyl to rapper, který si nasadil masku jako trik. Byl to člověk, kterému život vzal bratra, kariéru, zemi a nakonec i zdraví — a který z toho všeho vybudoval komiksový vesmír, ve kterém je padouch hrdinou a tvář nepotřebuje nikdo.
Lidová pyramida The KLF přijímá 23 gramů vašeho popela. MF DOOM nepotřeboval ani tolik. Nechal po sobě jen masku, slova a pravidlo o velkých písmenech.
To je víc než dost.